Dokaž mi Boha… a já uvěřím…

 

Vážení přátelé, bratři a sestry,

„Dokaž mi, že existuje Bůh…“ Myslím, že touto větou by se dalo shrnout obšírné dílko P. Š., kterým vyplnil převážnou část posledních Sborových zpráv. Nebudu snad psát tak obsáhle, jako on, ani nebudu reagovat na vše, co by možná reakci zasloužilo. Jednak proto, že nemám dost času ke zpracování a jednak proto, že vršit argument na argument není vždy nejlepším řešením.

Proto bych v první části rád pověděl něco o důkazech Boží existence a v části druhé se krátce zaměřím na některé Pavlovy výroky či myšlenky.

Dokaž mi Boha… a já uvěřím.

Jistěže existenci Boha dokázat vědeckými důkazy nelze stejně tak, jako ji nelze vyvrátit. Vědecké důkazy totiž dokazují jen ty věci, které jsou vědecky dokazatelné, což ale existence Boha není. To je, jako byste chtěli krejčovským metrem změřit vzdálenost Země od Slunce. Měřit se jím sice dá, ale ne toto. Věda zkoumá, objevuje a definuje, ale nikoliv Boha, jen jeho stvoření. Na dokázání Boha je zkrátka věda krátká. Konec konců to není VĚDA BOHA, ale VÍRA V BOHA. A víra je přece jen něco jiného. V listu Židům čteme, že víra je – „být si jist tím, co nevidíme“ (Žid. 11,1). Tedy existence Boha je dokazatelná jiným způsobem, než vědou.

Velmi trefně to vyjádřil známý český astronom Jiří Grygar: „…my to neumíme vysvětlit současnou vědou, ale my neumíme vysvětlit i spoustu věcí v čisté vědě. Nakonec, věda spočívá v tom, že pokaždé, když udělá nějaký objev, tak současně najde tři otázky, na které neumí odpovědět, takže ta věda se vlastně vzdaluje tomu ideálu, že by jednou věděla všechno.

Tedy to, co chci na začátku říci je, že věda není nástrojem na dokázání Boha stejně, jako fotoaparát není nástrojem k zatloukání hřebíků. To ale samozřejmě neznamená, že naše přesvědčení o Boží existenci je jen lidskou představou, která nemá racionální opodstatnění.

Apoštol Pavel nám krásně ukázal, kde hledat „důkaz“ o Boží existenci: Římanům 1,19-20: „Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.“

Tedy nějak dokázat Boha – to není výsada geniálních vědců, nejdražších vědeckých přístrojů, ani lidí s IQ nad 130. To „důkazní břemeno“ leží jinde – v prostém pozorování světa a přemýšlení o něm s otevřenou myslí.

A tak si vás dovoluji pozvat k prostému přemýšlení nad tím, co nás obklopuje… (Zdaleka nepojmu vše, jen několik střípků…)

 

a)    Extrémně dokonale vyladěný vesmír.

„Když se zamyslíte z perspektivy vědce, může se vám zdát, jako by vesmír věděl, že přijdeme. Disponuje 15 konstantami – gravitační, různými konstantami týkajícími se silných a slabých jaderných sil atd. – s precizními hodnotami. Kdyby se kterákoli z těchto konstant vychýlila řádově o jednu miliontinu, či v některých případech o miliontinu miliontiny, vesmír by nedospěl do stadia, v němž bychom ho mohli pozorovat. Hmota by se nemohla shlukovat, nevytvořily by se ani galaxie, ani hvězdy, ani planety, ani lidé.“ Vědec Francis Collins

 

„Nádherné uspořádání a harmonie vesmíru mohly vzniknout jen podle plánu všemohoucí bytosti. To je a zůstane mým posledním poznatkem.“ Izaac Newton

 

Vidíme, jak vesmír, příroda, ekosystémy, biologické soustavy a mikrobiologické části života existují v neuvěřitelné vzájemné provázanosti a harmonii. My většinou ani nemáme tušení, jak dokonale všechno okolo nás, včetně nás samotných, funguje a doplňuje se. Vždyť by mnohdy stačilo, kdyby jedna jediná součást této harmonie (z milionů ostatních) byla narušena či odebrána, aby zanikl celý vesmír, nebo život v něm.

 

b)    Nemožnost pozvolného vývoje mnoha orgánů.

Evoluční představa, že buněčné organely, rostliny i orgány živočichů se postupně vývojem zdokonalovali – a to bez zásahu vyšší inteligence, je zhola nesmyslná. Vezměte si například samčí a samičí reprodukční orgány.  Jak to všechno musí být v naprosté rovnováze – fyziologické, hormonální, emoční…, ve vzájemné kompatibilitě a ve správném načasování všech dějů. Není přece možné, aby nějaké součásti tohoto geniálního díla byly ještě jaksi ve fázi polotovaru či nebylo vše dokonale vyladěno a přitom jsme mohli očekávat, že reprodukční vlastnosti budou zcela funkční! Stejně tak můžeme přemýšlet o mozku, oku, sluchovém ústrojí atd…

To je podobné, jako by někdo stavěl jadernou elektrárnu: Ještě sice není dodělaný reaktor, chlazení funguje jen na 50%, není zapojen velín, nejsou vsunuty řídící grafitové tyče, ale už nastartujeme jadernou reakci a budeme doufat, že to nebouchne… Ne! Jaderná elektrárna se spouští jinak – až když je vše hotovo, vše na sebe navazuje, vše vyzkoušeno – teprve tehdy nastane ta vteřina V, kdy se jaderná reakce spustí. Teprve tehdy se dá řídit a teprve tehdy koná to, co má.

c)     Nemožnost vzniku organického a myslícího života

Profesor biologie Conklin řekl: „Pravděpodobnost, že život vznikl náhodou, je srovnatelná s pravděpodobností, že dokonalý slovník je výsledkem exploze v tiskárně.“

A profesor James Shapio dodal: „Neexistuje žádná podrobná darwinistická představa ohledně evoluce jakéhokoli základního biochemického či buněčného systému – jen množství přání a spekulací.“

Mnozí dnes věří, že život vznikl z neživé hmoty zcela bez zásahu vyšší inteligence, prostě náhodou. Ve skutečnosti život v žádném případě takto vzniknout nemohl. To tvrdí dnes už tisíce vědců a lze to dokázat jak prostým životním pozorováním, tak i ověřenými přírodními zákonitostmi v laboratoři a řadou nálezů v terénu. Potíž není ve vědě, ale v neochotě mnoha vědců i médií uznat, kterým směrem důkazy ukazují. Prostě se rozhodli v Boha nevěřit a hledají k tomu důkazy. Proto stále platný zákon biogeneze, podle kterého živé vzniká jen ze živého, pomalu mizí z učebnic. Je totiž v rozporu s evoluční představou, podle které kdysi život musel nějak z neživého materiálu vzniknout – nemá-li evoluční hypotéza padnout. Ne tedy sama přírodověda, ale ideologické důvody vedou některé vědce k tvrzení, že život se z neživé hmoty (nějak kdysi) vyvinul. Nebo jste se snad setkali s tím, že by vědci vyvedli život z něčeho neživého? Maximálně, tuším, se jim povedlo poskládat nějaké aminokyseliny…

Dokládám to výtahem z internetového slovníku Wikipedie (heslo „Vznik života): Existuje velké množství nejrůznějších představ o vzniku života, otázka však zatím nebyla jednoznačně vyřešena. Spolehlivému vyřešení brání také fakt, že z nejstarších období nejsou dochovány žádné fosílie. A i ty nejjednodušší současné organismy jsou pravděpodobně mnohem složitější než prvotní živé buňky. Podle současného vědeckého poznání ke vzniku života na Zemi došlo na počátku eoarchaika, zhruba před 4000–3800 miliony let. Také se předpokládá, že život mohl vzniknout několikrát a následně být opakovaně zcela zničen, než došel úspěchu. Každopádně podle analýz DNA a RNA mají všechny současné organismy jednoho společného předka (tzv. poslední univerzální společný předek – LUCA – Last Universal Common Ancestor). Znamená to, že dnešní organismy nepocházejí z forem, vzniklých náhodně na více místech.

Nezdá se vám, že toto spíše podporuje Biblickou verzi vzniku života, než evoluci? A že by analýzy nukleových kyselin ukazovali přece jen k jednomu společnému předku – řekněme – Adamovi???

Moderní věda ukazuje, že živé vzniká pouze ze živého, informace z jiné informace… nikdy nevznikají „náhodou“, nikdy ne náhodnými mutacemi, které spíše boří, než tvoří. Cca 90% genetických mutací je letálních, 5% indiferentních a snad jen zhruba 5% něco zlepšuje… Tak kam by tento „vývoj“ směřoval? Navíc stále více zjišťujeme, že život ve všech jeho formách, od buňky, DNA, až k celým ekosystémům je tak složitý a existuje v tak dokonalé harmonii a je vystavěn podle jednoho „projektu“, že není vůbec těžké si představit a připustit, že za tím vším stojí dokonalý tvůrce.

Citát: „Když jsem před dvaceti lety začínal svojí kariéru v kosmologii, byl jsem přesvědčený ateista. Ve svých nejdivočejších snech bych si nepředstavil, že jednoho dne budu psát knihu s cílem ukázat, že ústřední tvrzení židovsko – křesťanské teologie jsou ve skutečnosti pravdivé a přímo vyplývají ze zákonů fyziky jak jim dnes rozumíme. K tomuto závěru jsem byl dotlačen neúprosnou logikou mého vlastního odvětví fyziky.
(Profesor matematické fyziky Frank Tipler v Physics of Christianity, New York, Doubleday)

 

d)    Zkameněliny jen konečných forem

Je navýsost zajímavé, že v paleontologii se našly statisíce evidovaných zkamenělin, které ale jsou vždy „hotovými“ živočichy či rostlinami! Žádné přechodné formy! Měl-li by pravdu evolucionisté, pak by paleontologie byla zahlcena nepřeberným množstvím přechodných forem. Jenže nic takového neexistuje! Našli se zkameněliny ryb, obojživelníků, plazů, hmyzu, rostlin… Vždy ale ryby byly rybami, obojživelníci obojživelníky, stejně jako plazi, ptáci, savci a člověk byli vždy plnohodnotnými, zcela komplexními formami, dokonale vybavenými pro život ve svém prostředí, bez nejmenších stop vývoje z předchozích organizmů. Žádné doklady o postupném vývoji srdcí, očí, žaber, či čelistí. Ptačí křídlo je ve zkamenělinách vždy jen křídlo, ploutev je ploutví, čelist čelistí a člověk člověkem!

Prof. N. H. Nilsson (švédský botanik a genetik) řekl: „Není ani možné udělat jen napodobení evoluce z paleobiologických dat. Fosilní materiál je dnes už tak kompletní, že nedostatek přechodných serií nemůže být vysvětlován nedostatečným materiálem. Absence je skutečná a nikdy nebude vyplněna.

e)    Druhý termodynamický zákon. Je to fyzikální zákon, který definuje, že vše spěje ke vzrůstajícímu chaosu. Máte krásnou upravenou zahrádku. Nechte jí pár týdnů – a nepoznáte ji. Zaroste kopřivami, plevelem, lebedou… Viděli jste, že by se zahrádka sama od sebe zušlechťovala? To by všichni zahradníci mohli být propuštěni z práce! Anebo – já jsem původem zootechnik. Budete mít špičkové stádo skotu. Když ho ale necháte bez cílené plemenářské práce, s užitkovostí půjde rapidně dolů. A tak je to se vším. Auto rezne, dům chátrá, skála eroduje… Kde evolucionisté berou jistotu přesvědčení, že právě v evoluci by tomu mělo být jinak? Že z neorganizované hmoty se postupně stane hmota živá, vysoce a geniálně organizovaná, a navíc v dokonalé rovnováze a harmonii? Na to moje víra zkrátka nestačí…

 

Mohl bych dlouze pokračovat. Zkusme se více dívat na přírodu s myslí otevřenou a jistě v ní uvidíme neskonalou Boží velikost, krásu, inteligenci, humor, kreativitu, genialitu…

 

V další části se pokusím reagovat na několik Pavlových tvrzení či otázek:

  1. „Pravdivost Bible se dokazuje tím, že je to Slovo Boží, Bůh dával pisatelům myšlenky… Bible se dokazuje Bohem a Bůh Biblí…“ (str. 8 Sborových Zpráv, 8. odstavec)

To samozřejmě není pravda. Co je pro mne důvodem věřit Bibli? Třeba toto:

 

a)    Úžasná jednota Bible. Ačkoli ji psalo více než 40 autorů z více než 19 různých profesí zhruba 1600 let, a navíc autoři samotní ani netušili, že jejich dílo se stane součástí celku nazvaným Bible, představuje Bible od počátku do konce logický příběh o Bohu, člověku, o jeho pádu a Boží milosti. Vždyť také do sebe první a poslední kniha Bible, Geneze a Apokalypsa, dokonale zapadají – jedna popisuje „ztrátu Ráje“ a druhá „jeho znovunabytí“ a tím svědčí o jejich božském autorství.

 

b)    Zázračné přetrvání Bible. Bible tu zůstává navzdory všemu politickému i náboženskému pronásledování. Římský císař Dioklecián měl za to, že na základě svého výnosu z roku 303 po Kr. zničil všechny nenáviděné Bible. Dokonce nechal vztyčit nad popelem jedné spálené Bible sloup na památku tohoto vítězství. O pětadvacet let později objednal nový císař Konstantin výrobu 50 Biblí na vládní náklady! V osmnáctém století předpovídal známý francouzský ateista Voltaire, že za sto let nezbude na Zemi jediná Bible. Ironií osudu použila 50 let po jeho smrti Ženevská biblická společnost jeho starý tiskařský lis a jeho dům k výrobě celých stohů Biblí. Bible je dnes k dispozici v mnohem více jazycích než jakákoli jiná kniha. A moje svědectví – v 80. letech, před „sametovou revolucí“ písecká buňka komunistické Státní bezpečnosti slídila po křesťanských knihách, které nebyly oficiálně v Československu vydané. Jejich velitel, dr. Budín, si vzal za osobní úkol rozprášit náš sbor Církve bratrské v Tyršově ulici a kazatele, Pavla Hojku odstranit, zdiskreditovat či alespoň vyštvat z republiky do exilu. Krátce po převratu v roce 1989 jsme, jako Elim, měli v suterénu budovy OV KSČ, kde Státní bezpečnost sídlila, sklad desetitisíců Biblí pro Českou Biblickou společnost. Nevím, jak pro vás. Pro mne je to jeden z mnoha střípků, kde vidím Boží svrchovanost!

 

c)     Souhlas s historií a shoda s vědou

Ačkoliv ateisté hodnotí Bibli jako knihu nepřesnou, v rozporu s historickými a vědeckými poznatky, opak je pravdou. Už na začátku nám například říká, že všechno (i člověk) je stvořen z miniaturních částic. Jen je nazývá „prach“. Slova jako „molekula“ či „atom“ by pro tehdejšího člověka byla naprosto nesrozumitelná. Ale Bible už ví, že vše je stvořeno z mikročástic. Samozřejmě Bible jako taková není vědeckou knihou, ale obsahuje poznatky, které můžeme pokládat za vědecké informace. Několik příkladů: Země je zavěšena v prostoru bez opory (Jb 26:7) a je kulatá, počet hvězd nelze spočítat  (Gn 15:5), Bible zná koloběh vody (kniha Kazatel), mořské proudy, mnoho poznatků o zdraví, hygieně, stravování, fyziologii  a mnoho dalších skutečností. Podobně historická přesnost je velmi přesná, ačkoliv se nejedná a priori o historickou knihu. Mnoho, opravdu mnoho událostí, které Bible popisuje, je zdokumentováno v literatuře, historii a v různých knihovnách Sumeru, Babylonie, Egypta, Říma… (například zpráva o potopě je ve velice podobné verzi známa i u amerických indiánů, v sumerském Eposu o Gilgamešovi a mnoha dalších dílech…)

 

d)    Snad největším důvodem, proč věřím Bibli, pro mne je fakt, „že to skutečně funguje“. Prostě mne Bible přesvědčuje dnes a denně tím, jak se to setkává s realitou, jak Boží slovo má moc měnit lidi… Já vím, že to jako důkaz příliš přesvědčivě nezní, jsem ale přesvědčen, že mnozí mi velmi dobře rozumíte. To není přenositelné.

 

  1. 2.    Osobní zkušenost. Pavel tvrdí, že naše víra je založena na osobní zkušenosti. „A jak víš, že se nemýlíš?“ (SZ 4/2014, str.8 dole)

Ono je to s naší vírou ale trochu jinak: Židům 11,6: Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají. Nejdříve je hledání Boha. Když budeš Boha hledat, opravdu a celým srdcem, On se ti dá najít. Nějak tě přesvědčí. Možná to nebude na základě argumentů, možná ano. Ty to ale prostě víš, že je. A pak zjišťuješ, že Mu věříš. I když se to naprosto příčí tvé racionalitě, možná to nedovedeš ani pojmenovat, ale víš, že Bůh je s tebou. A čím dále půjdeš životem s touto rodící se vírou, On tě bude více a více ujišťovat o tom, že jdeš dobře…

 

  1. 3.    Jak víš, že je zpráva o vzkříšení Krista pravdivá? (SZ 4/2014, str.9, 2.ost.)

Ano, je to těžko uvěřitelné. Moje víra ani v tomto nestojí na historicky doložitelných důkazech. Přesto je něco, co mi zprávu o Kristově vzkříšení jasně potvrzuje. Tím je například utrpení první církve. Je historicky naprosto doložené, že v prvních staletích bylo několik vln obrovského protivenství proti křesťanům. Tisíce z nich bylo zejména za císařů Nera, Diokleciána a Marka Aurelia zabito, ukřižováno, či zlikvidováno v římských divadlech. Přiznat se ke vzkříšenému Kristu znamenalo mnohdy vynést nad sebou rozsudek smrti. Co dávalo těmto křesťanům sílu vydržet utrpení, jít na smrt a nezradit víru? Jedině pevné přesvědčení o tom, že Ježíš skutečně vstal! My už neznáme nikoho, kdo viděl vzkříšení na vlastní oči. Oni ano. Očití svědkové byli mezi nimi, byli jejich součástí. Proto nemohli jinak, než vyznat, že Ježíš je živ. Na jejich víře a svědectví – zejména apoštolů a jejich nejbližších učedníků stojí i naše víra. A my zkrátka víme, že jejich svědectví je pravdivé. Mimochodem, Římané vedli docela dobré historicko-politické záznamy z jejich provincií. A o Ježíši se tam píše také…

Pokud byste měli zájem, můžete se podívat třeba na http://www.buh-krestanstvi.cz/news/jezis-kristus/

 

  1. Ohledně pohledu na biblické stvoření světa jsem už něco pověděl dříve… Ano, věřím, že svět byl stvořen tak, jak je to popsáno v Bibli. Dokonce věřím, že příběh o Jonášovi se stal skutečně tak, jak o něm čteme v Bibli.

 

  1. Pavel se ptá, zda znám knihy Tři muži v rozpálené peci, Zuzana, Bél a drak… A která verze je pravdivá? (SZ 4/2014, str.9, 4.ost.)   Má odpověď je jednoduchá – Ano, znám je. Dokonce je mám v elektronické a snad i tištěné verzi. Jsou to knihy apokryfní, tedy přidané a jako Písmo je nepřijali ani ortodoxní Židé. Proč bych jim tedy měl věnovat zvláštní pozornost? Nicméně tím neříkám, že jsou to spisy špatné. Jen to zkrátka není Písmo. Ani Pán Ježíš z nich nikdy necitoval.

 

  1. Bůh sám, anebo Izraelci pod jeho vlivem páchá četné etnické a náboženské čistky… (SZ 4/2014, str.10 nahoře)

K tomu jako můj komentář vkládám část mého kázání, které jsem měl před časem v Písku:

      V 5.Moj. 9,5. Je psáno: „Přicházíš obsadit jejich zemi ne pro svou spravedlnost a přímost svého srdce. Hospodin, tvůj Bůh, vyhání před tebou tyto pronárody pro jejich zvůli a proto, aby splnil, co přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.“

      Pro jejich zvůli. V kraličtině je to přeloženo takto: pro jejich bezbožnost. Zvůle a bezbožnost. Obě slova vyjadřují totéž. Ty národy, které měli Izraelité vyhubit, nebyly oběťmi židovské rozpínavosti. To nebyli nevinní lidé, kteří měli být vyhubeni jen pro to, aby měli Židé kde bydlet. Kenanejci byli lidé vůči Bohu tvrdí, hříšní, bezbožní a zlí. Mnoho bezbožné krve lpělo na jejich rukou. Kdyby tomu tak nebylo, Pán Bůh by neříkal, že příčinou jejich zahubení jejich hřích. A to, co mělo přijít, byl Boží trest za jejich hříšný život. Bůh si použil jednoho národa, aby potrestal hřích národa druhého. A úplně stejně Hospodin jednal o několik století později, jen s tím rozdílem, že tentokrát byl v pozici trestaného a poraženého stát Izrael a národem trestajícím Babyloňané

  1. Vstup do Božího království. (str.10 2.odst. odspodu). Proč Bůh potřebuje, aby se v něj věřilo? Nestačí Bohu, jaký člověk je?

Musím říci, že v celém tomto odstavci je notný kus podsouvání toho, co nikdo neřekl. Nevyznáváme přece dědičný hřích, ale hříchy naše, moje, osobní. Ateista s hříchy nedělá vlastně nic. Neví, co. Zapomenout? Utéct před nimi? Všichni dobře víme, že to nejde. A tak zbývá pouze to jediné – poprosit samotného Pána Boha, aby je odpustil.

A co je zvláštního na tom, že Stvořitel chce, abychom s ním měli vztah? Abychom alespoň uznali Jeho existenci?

  1. 8.    Trvalý hřích a pocit viny. Není to způsob, jak zachovat církvi moc? (str.10 dole)

Naopak. Víra hříchu zbavuje. Moc by církev měla, kdyby církev měla moc hříchy odpouštět. V dobách, kdy si církev takovouto moc přisvojovala, pak skutečně disponovala mocí nad lidmi. Bylo to obrovské selhání církve, zneužití její pravomoci a vlivu. Díky Bohu, že tyto doby jsou (snad) už pryč. Vždyť jediný, kdo má moc odpustit hříchy, je Pán Bůh sám.

 

  1. Například: Pavel shazuje křesťanství i mým údajným výrokem: Radujte se, že vaši blízcí vás předešli ve smrti (Str.11, 3.odst.)

Troufám si říci, že nic takového jsem neřekl. Ale řekl jsem toto (cituji): „… všichni pozůstali jsou ti, kdo někoho ztratili. A pozůstalí to vnímají jako ztrátu. Zvláště, když odešel na věčnost milovaný a milující člověk. Někdo, kdo nám byl blízký. To nevnímáme jako zisk. (Leda, když se někdo tak třese na dědictví…)

Nikdo o smrti svého rodinného příslušníka neřekne, že jde o zisk. Ale zároveň může platit, že ten člověk smrtí hodně získal. A nemusí být starý a těžce nemocný, aby to platilo. Zisk je to pro každého, ať mladého, nebo starého, ať zdravého nebo nemocného, prostě pro každého, kdo věří a kdo jde po smrti za Ježíšem. Pro takového člověka je smrt zisk, i když pozůstalé to bude bolestná ztráta.

Nicméně toto apoštolovo připomenutí je velkou výzvou především pro nás, abychom neviděli svou budoucí smrt pouze jako ztrátu, ale také jako možný zisk. Pavel nás vyzývá k tomu, abychom si uvědomili, že odchod k Ježíši je obrovský zisk. Protože být s Ježíšem, je to absolutně nejlepší.“

Toto by byla laciná útěcha za předpokladu, kdyby to nebyla pravda. Jenomže – to je pravda. Život po smrti je realita, ať se tomu kdo vzpíná, jak chce. Nikoho nenutím tomu věřit. Ale předávám to, co nám Vševědoucí Bůh odhalil.

 

  1. Děti. (str.11 dole) Pavel píše: „žel, nevidím, že by se dětem ve sboru předkládaly alternativy na vznik vesmíru…

Jsem přesvědčen, že s různými alternativami jsou děti konfrontovány odmalička ve škole, v televizi, knihách… Ateismus a evoluční teorie jsou všude kolem nás propagovány jako fakt, který se i učí ve školních osnovách. Právě tím, že dětem ukazujeme i jinou alternativu, jim dáváme na výběr. Bez křesťanské výchovy by holt museli slepě přijmout materialismus, protože svět jim jinou alternativu většinou nedává – přestože my, křesťané víme, že to tak zkrátka není a nemůže být.

 

Milí přátelé, akorát jsem završil pár odpovědí na celkový počet deseti. Myslím, že to stačí. Jsem otevřený k otázkám, rozhovorům, modlitbám. Pán Ježíš řekl: (Matouš 7,7-8) Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

A tak prosme, tlučme a hledejme. A Pán Ježíš přijde s odpovědí.

 

 

 V České Třebové, 6.4.2014

Tomáš Pospíchal, kazatel

 

 

 

 

 

.

Publikováno: 26.5.2014
Uživatelem: Tomáš Pospíchal
Rubriky:
  • Nezařazené